Úvodní stránka > Historie a současnost

Historie a současnost

Zrod táborské obce je spjat se jménem Jana Husa, velkého reformátora katolické církve. Stoupenci jeho myšlenek - husité - vedeni hejtmanem Janem Žižkou z Trocnova zde na jaře roku 1420 založili vojenské ležení, které se tak stalo mocenským centrem husitství.

Po porážce radikálního  křídla husitů v bitvě u  Lipan získal Tábor r. 1437 z rukou císaře a  českého krále Zikmunda Lucemburského privilegium, které obci udělovalo statut královského města.

 

Historie posádky
 

Posádku založil roku 1620 generalissimus vévoda Maxmilián BAVORSKÝ.


Posádka za Rakouska-Uherska

 

Císařské manévry u Chotovin a Tábora 1913
Na počátku 20. století bylo zřejmé, že Evropa spěje k válce. Připravovala se na ni i rakousko-uherská armáda, které se postupně dařilo své ozbrojené síly modernizovat. K ověření nových zbraní, organizace i připravenosti k boji v posledních letech míru sloužily především pravidelně pořádané císařské manévry.

V září roku 1913 se Táborsko stalo dějištěm velkých manévrů c. a k. armády pod dohledem náčelníka generálního štábu Franze Conrada von Hötzendorf, arcivévody Františka Ferdinanda d´Este a za účasti zahraničních vojenských přidělenců. V Táboře samotném sídlil štáb, jemuž osobně velel následník trůnu a vrchní velitel rakousko-uherského vojska arcivévoda Ferdinand d´Este, který byl po dobu manévrů ubytovaný na zámku v Chotovinách.

Jedním z cílů manévrů bylo také prověření tehdy nejmodernější bojové techniky včetně letadel, pozorovacích balónů, bezdrátových telegrafů a nákladních automobilů. Pro obyvatele kraje šlo o velkou atrakci, mezi přihlížejícími byla i arcivévodova manželka Žofie s dětmi. Během manévrů došlo i k simulaci bitev dvou armád - modré a červené - přičemž největší bitvy se odehrály u Miličína a u Borotína.

Manévry byly v takovémto rozsahu co do počtu nasazených jednotek a pokrytého území poslední před první světovou válkou, neboť manévry v Bosně v červnu 1914, jejichž návštěva se stala Františku Ferdinandovi d´Este osudnou, byly rozsahově menší. Pro účastníky manévrů byla vydána pamětní medaile v bronzovém provedení pro mužstvo a poddůstojníky a v provedení z bílého kovu pro důstojníky.

Dobová pohlednice vydaná u příležitosti císařských manévrů

Pamětní medaile - líc Pamětní medaile - rub

 

Táborské lazarety za světové války

Po vypuknutí 1. světové války se některé táborské budovy dočasně proměnily v lazarety a vojenské záložní nemocnice pro potřeby ošetřování a péče o vojáky raněné na bojištích. Všechny lazarety disponovaly operačním sálem, takže v nich byly běžné operace střelných poranění a časté byly i amputace končetin.

První transport s raněnými přijel do Tábora už v září 1914 (celkem 80 mužů) a ti byli umístěni v lazaretu Červeného kříže, který vznikl v budově Sokolovny a disponoval celkem 152 lůžky, kuchyní, prádelnou, lázní, operačním sálem a rentgenem.

Kromě táborské Sokolovny se v lazaret proměnily i budova gymnázia, budova novoměstské školy, budova Střelnice a další objekty v Táboře. Činnost lazaretů v Táboře byla ukončena do konce roku 1918.


Posádka Tábor za první republiky a vznik táborských kasáren


Pro každé české město je otázkou prestiže mít svoji stálou vojenskou posádku. Nejinak tomu bylo i v době budování nově vzniklého Československa. V roce 1922 bylo schváleno, že jedna taková posádka vyroste i v Táboře, ale trvalo dlouhých deset let, než vojáci do Tábora skutečně přišli. A pro ně v Táboře ve dvacátých a třicátých letech minulého století pomalu vznikaly nové kasárny.

 

Kasárna Jana Žižky

V roce 1930 byla podepsána smlouva o výstavbě kasáren Jana Žižky. Se stavbou se začalo na rozmezí Pražského Předměstí a Klokot u Písecké silnice, kde ještě na konci 20. let byla jen pole hospodářů i zemědělské školy a sokolské cvičiště.

Výstavba celého komplexu kasáren na bezmála pěti hektarech půdy trvala tři roky. Během té doby vyrostly obytné domy pro důstojníky a rotmistry, obytná budova mužstva, budova velitelství pluku, kuchyně, skladiště oděvů a výstroje, automobilové dílny, skladiště mírového automateriálu, stáje a skladiště polních kuchyní, plynová komora a několik dalších příručních skladišť. Dnes ještě stále stojí jedna ze dvou budov mužstva a velitelství, které vznikly už během první fáze výstavby. Dílny, skladiště, plynovou komoru ani stáje už tu dnes ale nenajdete.

V září 1932 se Tábor konečně dočkal i příchodu vojska, když se ještě před dokončením výstavby komplexu kasáren přistěhoval dělostřelecký pluk 305 z Českých Budějovic. Těžcí dělostřelci, kteří do Tábora dorazili, disponovali vůbec tou nejtěžší výzbrojí, kterou armáda měla. Šlo o škodovácké moždíře ráže 305 milimetrů, které byly zkonstruovány v roce 1910. Dostřel měly přes 13 kilometrů, a když je vojsko přepravovalo, vážily téměř 35 tun. Dělo vystřelilo maximálně dvacetkrát za hodinu a obsluhovalo jej 16 mužů.

 

 

Kasárna Prokopa Holého

V roce 1936 se započalo se stavbou kasáren Prokopa Holého, do kterých se v témž roce nastěhoval 52. pluk lehkého mechanizovaného dělostřelectva. Kvůli příchodu dalšího vojska musela být na čas přerušena stavba budovy velitelství pluku, v níž v současnosti sídlí krajský soud na Píseckém Rozcestí. Velitelství bylo dokončeno až v roce 1937. Nejrychleji musely být hotové dvě budovy města a dva obytné domy pro důstojníky a rotmistry, které lemují ulici Kpt. Jaroše, na čemž je patrné jak moc se v té době rozšiřovala v Táboře také bytová zástavba.

52. pluk se ale v Táboře dlouho neohřál. V roce 1938 kasárna po demobilizaci osiřela a výzbroj zdejších dělostřelců dostal do svého arsenálu Wehrmacht. Za protektorátu pak v kasárnách sídlily jednotky SS Hermann Göring.


Posádka Tábor po druhé světové válce
 

Tabačka

V období 50.-90. let 20. století využívala československá armáda kromě kasáren Jana Žižky a Prokopa Holého celou řadu dalších budov ve městě. Jedním z využívaných objektů byla i budova bývalé c. a k. tabákové továrny v Táboře, ve městě zvané „Tabačka“. O její výstavbě bylo rozhodnuto už v roce 1880 a kompletní budova továrny byla dostavěna roku 1888.

Továrna vyráběla doutníky a cigarety až do roku 1943, kdy byla přejmenována na Omnipol a začala se zde štípat slída pro potřeby německého Wehrmachtu. Po skončení války byla sice výroba opět obnovena, ale již od roku 1950 probíhala jednání státních orgánů o likvidaci jejího provozu a přeměny jejích prostor na kasárna, k čemuž nakonec došlo v roce 1953. Do objektu továrny se následně nastěhovala československá armáda a hospodařila zde dlouhých 40 let. V kasárnách, mimo jiné, sídlila tanková poddůstojnická škola, kde se cvičili velitelé a řidiči tanků, a také VTJ Dukla Tábor (fotbal a atletika).

V devadesátých letech minulého století Ministerstvo obrany předalo objekt zpět státu a došlo k celkovému přebudování areálu. Byla stržena mohutná kamenná zeď obepínající celý vojenský areál a brána s železniční přípojkou, zmizely garáže, postranní přízemní domky s učebnami, věznicí, armou či provozy tiskárny. Zbývající objekty byly zrenovovány, rozlehlé budovy byly přeměněny na pracoviště většiny táborských úřadů, vznikly zde nové prodejny a byly vybudovány podzemní garáže a provedena sadová úprava okolí. Dnes si sem chodíme pro řidičáky, občanky, pasy, živnosťáky, je zde sociálka, životní prostředí i pracovní úřad.


Velitelství dislokovaná v posádce v předchozích 50 letech
 

1969 - 1991 - Západní vojenský okruh
1992 - 1994 - Vojenské velitelství západ
1994 - 1997 - 1. armádní sbor
1997 - 1999 - Velitelství územní obrany
1999 - 2002 - Síly územní obrany
2002 - 2004 - Hlavní doplňovací úřad
2005 -          - Velitelství Vojenské policie


Historický přehled velitelů vojenské posádky Tábor

generálporučík
Ing. Vasil VALO
1969 - 1971
generálplukovník
Ing. František VESELÝ
1971 -1985
armádní generál
Ing. Miroslav VACEK
1985 - 1987
generálporučík
Ing. Mojmír ZACHARIÁŠ
1987 - 1990
generálporučík
Ing. Václav GROHMAN
1990 - 1993
generálporučík
Ing. Lubomír JURA
1993 - 1997
generálmajor
Ing. Petr VOZNICA, CSc.
1997 - 1999
generálmajor
Ing. Vladimír SOVA
1999 - 2002
generálmajor
Ing. Jan ĎURICA
2002 - 2003
plukovník
Ing. Radek FUCHS
2004 - 2005
plukovník
Mgr. Jiří NEUBAUER, Ph.D.
2005 - 2010
plukovník gšt.
PhDr. Roman BIS, MBA
2010 - současnost

 

Nahoru